Skialpový výkend ve Žiarské dolině

Aleš Pláchý: FOTO

Martin Fejta

Maki Strnadlová

Plánek: mapy.hiking.sk

Když člověk cestuje, přináší mu to radost, poznání, nová seznámení a hlavně úžasné neočekávané zážitky, ale nejkrásnější pocit je, když můžu toto vše sdílet. Jak se to tak stává, náhodou jsem se potkala s jedním neobvyklým mužem – Martinem, který vyrazil se mnou.

Jak je tuto zimu známo, se sněhem to zrovna nikde slavné nebylo, tak jsme se vydali do jediné vhodné oblasti – Žiarská dolina v Roháčich.

Kam za sněhem?

Vyjeli jsme v sobotu ráno z Brna, řídili jsme se zábavnými popisky Mira Peťa:

"Pri Liptovskom Mikuláši odboč z diaľnice D1 na kruhový objazd smerom do centra LM. Po približne 500 m sa pred tebou zjaví monštruózna budova Hypernovy. Odbočíš doprava smerom na Liptovský Hrádok, ďalej 3 km po hlavnej ceste. Prekonáš dravý horský potok Smrečianka (na ľavej strane si môžeš všimnúť monumentálne stavby sídliska Podbreziny). Asi 800 m za mostom cez Smrečianku prídeš na križovatku so smerovou tabuľou Žiar 9 km. Vyhodíš teda smerovku doľava a frčíš po hlavnej ceste smerom na sever. Prekonáš malebné sídlisko Podbreziny nasledované mestskou časťou Vitálišovce. Nenechaj sa zlákať nádherným výhľadom na Západné Tatry, radšej pozeraj na cestu, ktorá býva v zimnom období klzká. Za dedinou Smrečany-Žiar pokračuj ďalej ešte asi 3 km, až kým nedorazíš na (cez víkendy, sviatky a počas prázdnin) platené parkovisko. Zaparkuj, vytiahni lyže a hor sa do doliny! "

Na parkovišti nás čekalo nemilé překvapení. Cesta k chatě nebyla zasněžená, tedy lyže na záda a 5km po svých až k chatě. Zato počasí nám hezky přálo bylo jasno a mrazivo. Na chatu jsme vyběhli kolem 11. Dali jsme něco zub a vydali se vzhůru. 

Trochu mě trápily zažívací obtíže, tak stoupaní bylo velmi pomalé - nejdříve hustou kosodřevinou až do sedýlky, z kterého jsme konečně mohli na pásech. Martin trochu protestoval hláškama, "já nechápu, proč ti lidi na těch lyřích chodí, když se dají nosit na zádech a je to rychlejší," až do chvíle, kdy se začal bořit po kolena. ;) Když jsme došli do Žiarského sedla, počasí se začalo trošku kazit, nazuli jsme lyže, ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Nejdříve parádní sjezd, ale pak nekonečná kosodřevina a led. Nakonec jsme sundali lyže.

Freeride

Po min 1,5 hodině prodírání se divočinou, nám byl odměnou nádherný vodopád.

Nejvěřším potěšením bylo pivo za 1,5 eura. Já bohužel mohla jen čajík :-( Večer jsme poznali partu skialpinistů a přihlíželi jsme promítání pro žáčky kurzu, který v té době na chatě a jejím okolí probíhal.

Druhého dne nás překvapilo několik čísel krásného prašánku. Od chaty se dalo jít na pásech až na exponovanější úseky. Tentokrát naše cesta směřovala do Smutného sedla. Sluníčko nás opět hřálo až ke  žlebu vedoucímu do sedla, ten byl ve stínu. Ze začátku jsme stoupali mírně, ale po chvíli bylo potřeba využít skialpových otoček. V horní části ke strmosti přibyl led. Bez haršajzen byl pohyb velmi obtížný. Po pádu jsem boj vzdala. Do sedla jsem se vydala s lyžemi na batohu. V sedle nás čekal nemilý, silný a studený vítr. Bohužel jsme nezvládli ani udělat foto. V rychlosti jsme sundali lyže a vydali se dolů. Kurzisti využili čekání na ostatní k nácviku pádů.

My jsme pokračovali prašánkem na sluníčko. Nafotili jsme nějaké fotečky, a protože jsme ještě měli čas, vydali jsme se opět prašanem vzhůru.

Spořádaný páreček

Že by stejný výraz?

Ehm...

Reklama na Broad Peak ?

Tentokrát jsme si sjezd nejdříve ve sněhové peřině a poté vyjetou stopou vychutnali až k chatě. Ještě výbornou zelňáčku (po slovensky Kyselicu) a museli jsme zpět.

Pohled do údolí

Jelikož připadl sníh, jeli jsme na lyžích skoro až k parkovišti. Jediný, kdo neměl ten správný požitek ze sjezdu byla naše skluznice. Vše co zůstalo v autě, bylo na kost zmrzlé, včetně banánu, vlhčených ubrousků a opravdu ice-ice kafe. ;) Během chvilky jsme vyhřáli Volviče a při západu slunce jsme se museli vrátit domů.