Radek Bartoš: FOTO
Kristýna Ševčíková
Martin Fejta
Vít Brožovič
Kenny
Maki Strnadlová
 |
| Naše trasa |
V pátek ráno jsme se
posbírali do Volva a vydali se na Slovensko. Za Žilinou jsme odbočili na
Terchovou, kde jsme zaparkovali u malebné koliby. Kvůli objížďce a různým
zdržením jsme vycházeli kolem 11. Čekala nás příjemné stoupání za svitu
sluníčka Jánošikovými dierami.
Velmi nás pobavil zájezd polských turistů v
teniskách, které zřejmě všichni zvládli promáčet. Nás trocha vody ani zamrzlé
žebříky nezastavily. S opatrností jsme se dostali až mezi Velký a Malý Rozsutec
Naše cesta pokračovala směrem na Stoh. V údolí jsme udělali obědovou pauzu.
Vítr sílel, tedy jsme moc dlouho neposeděli. Dále jsme strmě stoupali lesem. Na
hřebenu „začala sranda”, poryvy větru nás doslova shazovaly a ještě k tomu se
začala snášet mlha. Vrcholovka byla spíše z hecu.
 |
| Stoh |
Cesta dolů byla namrzlá.
Po třech pádech jsme nazuli mačky. Sníh začal mizet, vítr slábl, tato situace
bohužel dlouho nevydržela. Na rozcestníku jsme zjistili, že na chatu je to
přibližně 4,5km. Říkali jsme si, že za hodinku a půl bychom mohli být na chatě.
Na hřebínku nás bohužel opět potkal vítr a mlha. Pomalu, ale jistě se začalo
stmívat. Cesta ubíhala velmi pomalu. Po přibližně dvouhodinovém boji jsme se
dostali na rozcestí, chata byla po žluté značce, ale tato značka nebyla značená
tyčemi. Přibližně 10min jsme běhali kolem a hledali cestu. Viděli jsme jen strmé
klesání. Nezbylo nám nic jiného než najít alespoň mírné závětří, obout mačky a
vydat se do tmy. Chvíli jsme šli po stopách, poté jsme je ztratili. Mapa
říkala, že máme stale klesat, při nejhorším potkáme širokou asfaltku. Hurá,
opět stopy. Konečně jsme potkali rozcestník. Ukazoval 8min. Pro mě to bylo
nejdelších 8min mého života. Najednou
jsme uviděli CHATAMORGÁNU. Zavládla radost. Krásných 19:20 jsme dorazili na
chatu Pod Chlebem. Kiki to nedalo „Maki? Tomuto říkáš pohodový výlet”.
Pravdou je, že tomuto
pohodový výlet neříkám. Zatím nikdy jsem se s takovým počasím, pokud jsem byla
venku, nesetkala. Byla to pro mě velká zkušenost, ale hory jsou hory, počasí se
mění velmi rychle a na předpověď se nedá spolehnout.
Po „hektickém zážitku“
jsme se odměnili místními specialitami. Já si dala kyselicu. Radeček si dal
jelení gulášek. Pivečko za 1,5E, co víc si přát. ;) Šli jsme spát docela brzo.
Ráno mě v 8:15 budí
telefonát. „Zdar Maki, už jsme tu s Kennym“, volá Vítek. Velmi mě překvapili,
že to tak rychle stihli. Vyjížděli kolem 2:30 ze Strážnice. Ráno je čekalo téměř
1000 výškový metrů s vesničky Šutovo. Vyběhla jsem ven, ale kluci nikde. Po
chvíli jsme zjistili, že byli o chatu níž.
Následovala rychlá snídaně
a kolem 9 jsme společně vyrazili. Překvapila nás inverze. Užívali jsme si
okolních výhledů.
Vítr foukal, ale rozhodně slaběji než předchozího dne.
Dopoledne jsme zvládli vyběhnout na Velký Kriváň.
 |
| Velký Kriváň 1709 m. n. m. |
Cesta ubíhala
v pohodovém duchu.
Malým ozvláštněním byli lezecké pasáže kolem Bílých
skal. Po hřebínku jsme se dostali až na Suchý 1468 m. n. m.
Hochům to nedalo a vymýšleli, jak se neobvykle vyfotit. ;)
 |
| Radeček |
Tentokrát se nám povedlo
dorazit na chatu před čtvrtou. Zbytek dne jsme popíjeli polotmavé pivo a
tatranský čaj. Do postelí nás vyhnala až obsluha.
Poslední den jsme nikam
moc nespěchali. Čekal nás jen sestup do Strečna. Sluníčko svítilo, tak jsme si
ještě užili opalovačku na zahrádce před chatou.
 |
| Jaro? |
Ptáčci zpívali, spíše jarní než
zimní počasí. Poslední zastávka našeho výletu byla na zříceném hradě. Dojedli
jsme zásoby a upalovali na vlak, který klukům jel 12:29. My jsme jeli na
druhou stranu. Poslední fotečka na nádraží a museli jsme se rozdělit.
 |
| Povšimněte si dítěte v kolejišti, chudáčci si nemají kde jinde hrát a ještě k tomu jeho mamince to vůbec nevadilo. |
My jsme
pokračovali do vesničky Varín. Autobus jel za dlouho. Vydali jsme se na hlavní
silnici. Kiki s Radkem na nás počkali na autobusové zastávce. Martin se
mnou stopoval. Čekali jsme asi 20minut. Vzala nás sympatická paní, která nás
odvezla až k autu. Nabrali jsme Radka s Kristýnou a museli jsme domů.
Kolem 18 jsme dorazili do Brna.
I přes páteční špatné
počasí bych výlet prohlásila za vydařený. S dobrou partou nezáleží na
podmínkách a také „Zážitky nemusí být pozitivní, ale musí být silné!“
Žádné komentáře:
Okomentovat