pátek 30. srpna 2013

Matterhorn > Genova > Marmolada

Noves - bez něj bychom chaotickými uličkami Italie neprojeli
Dymas - stále usměvavý pohodář
Maki - v horách vůdkyně, u moře ztracena

Prázdniny se chýlily ke konci, ale já jsem se nechtěla smířit se zbytkem času v České republice. Začala jsem shánět partu lidí na nějaký malý projekt.
Návrhy byly různé, ale nejvíce ze všeho zaujal mého kamaráda Novese plán Matterhorn. Vzal si dovolenou a přemluvil svého kamaráda Dymase, který se Matterhornu trochu bál. Představil mě jako zkušenou horalku, což je i není pravdou - protože moje výstupová teorie byla: "Chytneme se horských vůdců a nějak to půjde". A mohlo se vyrazit.

Výjezdní auto - ač jsem ze začátku moc nechtěla, padlo na mého Chevroleta Spark - balení bylo dosti zábavné ;)



Dva dny před odjezdem se dohodl plán výstupu, který zahrnoval aklimatizační výstup min. do 3500 a přechod pod Matterhorn. Nechtěli jsme 2x scházet, tak jsme zvolili okruh, který byl plánován na 4 - 5 dni.

Světle zelená je naše trasa

Sobota


Diky pozdnímu výjezdu, horským sedlům a malé zajížďce jsme do Tasche dorazili kolem poledne. Ihned jsme byli zkásnuti za parkování – 5 franků/den.  Nejdříve jsme šli zjistit počasí a chtěli jsme si koupit mapu, ale 20 franků také není málo. Vzali jsme si pouze turistický plánek oblasti. Z Tasche do Zermattu je zákaz vjezdu vozidlům s palivovým motorem. Tedy jsme měli tři možnosti, jak se dostat do malebného městečka – vláček (6 franků), taxík (5 franků) a pěšky. Rozhodli jsme se pro pěší variantu. Během hodiny jsme byli v Zermattu. Krásně nám svítilo sluníčko. Zaujali mě paraglajdisti, kteří lítali mezi horskými velikány. Přistávací loučku měli hned u města.
K výstupu je možno si pomoci lanovkou, čehož jsme nevyužili. Přes Furi jsme stoupali vzhůru. Asi hodinu od Zermattu se začala projevovat únava z cesty. Plán dojit až k chatě Gandegghutte jsme museli změnit. Nastoupali jsme asi do 2000. Stany jsme postavili na louce, která v zimě slouží jako sjezdovka. Večerní pohled na údolí byl úchvatný. Voda se dala nabrat z průzračně čistého potoka.

Neděle


Ráno jsme si dovolili vyspávat. Opět nás vítal slunečný den. K chatě jsme ještě museli nastoupat cca 700 výškových metrů. Dorazili jsme kolem 13:00. Po obědové pauze jsme vzali jen malý batůžek s vodou a vydali se na aklimatizační výlet. Šli jsme sice po ledovci, ale pod vlekem, tedy jsme nepociťovali nutnost navázání. Došli jsme k italské chatě Rif. del Theodule odkud se nám naskytl výhled na Itálii. Od chaty jsme pokračovali k nejbližšímu vrcholu, který jsem já nazvala NO NAME - podle mapy jsem  dohledala jeho název Fuggsatel 3469 m. n. m. Výstup byl zábavný -  po ferratě. Při sestupu se udělalo Novesovi zle. Jeho nevolnost připisuji ostrému slunci a únavě. Večeři vynechal. V noci se vypotil a ráno mu již bylo dobře.


Ponděli


Výlet jsem zvolila tak, abychom nemuseli po aklimatizaci klesat až do údolí. Čekal nás traverzující přechod z jedné části masivu pod Matterhorn. Cesta byla napsána na 3h, tak jsme si říkali, že času máme dost. Slunce stále pálilo, Výška 3000 nás nezastrašila od koupání v ledovcovém jezeru. 
Tady jsme se koupali
Bohužel fotky již nejsou. L  I obědová pauza zabrala hodinku. K chatě Hornlihutte jsme došli kolem 17:00.
Base camp
Zaujal nás způsob výstavby druhé části chaty. Ve Švýcarsku se staví za pomoci helikoptér, které kyvadlově vozili beton a potřebný materiál.

Na chatě si bylo možno koupit 1.5l balené vody za 7franků. My jsme vodu získali ze sněhu, u kterého byla nachystána lopata na nabrání a kolem byla cedule – zákaz kempování. 
Nejčistší sníh
V kempu jsme potkali další dva Čechy – Pavla a Janu. Pár se k chatě dostal za pomoci lanovky v ceně 98 franků/zpáteční/2osoby. Pobavili jsme se o výstupu. Řekli nám, že z chaty se vychází  4:50, i když jsme chtěli vyjít kolem 3:00, myšlenka se vyspat vyhrála.

Úterý – výstupový den


Vstávání  3:30. Pokusili jsme se něco sníst a vydali jsme se vzhůru. Před nástupem jsme se trochu zděsili. Objevila se před námi fronta horských vůdců s klienty. Tato masa lidi nás uvedla do jistého pocitu bezpečí, nebo-li jsme začali mít pocit, že na tento kopeček vyjde snad každý.
Během následujících 20min jsme zjistili, že zadarmo to nebude plus nás dostihla ranní potřeba, tedy jsme museli zastavit. Během zastávky se vytratil můj výstupový plán – držet se horských vůdců dokud to půjde. Dostali jsme se na konec hada. Pavel měl přesného průvodce, ale orientace začala být obtížná. Nejdříve jsme se drželi štěrku mezi velkými kameny, ale během chvíle jsme zjistili, že cestiček je více.  Přechod přes jedno suťovisko a následující plotny byl velmi nepříjemný. Pomalu, ale jistě jsme věděli, že jsme se ztratili. Do toho Dymase začali čím dál více trápit střevní potíže, tedy musel hledat vhodná místa na odběhnutí. Před bivakem Solvay jsme se zajistili. Na chatě jsme kvůli blouděni byli až 10:20 – měli jsme tam být nejpozději v 8:00. 
Výstupová cesta

Pohled do údolí
Výhled od chaty
Další půl hodiny jsme se zdrželi rozhodováním. Já a Pavel jsme chtěli nahoru. Morálka v mojí skupině klesala. Obzvláště kvůli výzvám horských vůdců, že je pozdě, ať jdeme dolů.
Po chvíli přemlouvání a přesvědčování, že je krásné počasí, jsme se vydali vzhůru. Cesta se ztížila kvůli nutnému vyhýbání se sestupujícím. V momentě, kdy jsme se dostali pod konopná lana (cca 100 výškových nad chatu) už Jana, Dymas a nakonec i Noves chtěli dolů. Pavel, i když chtěl nahoru, nechtěl nechat Janu samotnou. Nahoru jsem chtěla velmi, ale nikdo nechtěl jít se mnou. Sólista zatím nejsem. V tu chvíli jsem zažila neuvěřitelný vnitřní boj – bylo mi dobře, počasí bylo nádherné, bylo kolem 12:00 – „Proč sakra musím dolů?“
Horní část jsme slaňovali. V pěti to i dolů šlo velmi pomalu. U Solvayky jsme potkali českého vůdce, který se zřejmě živil výstupy. Seznámil nás s faktem, že slaňování by bylo na dlouho a protože cesta vede po hřebenu, je možnost slanit do míst, z kterých se obtížně dostává. Na Matterhornu byl již několikrát, jak viděl, že si s cestou nevíme moc rady, čekal na určitých místech na nás a ukazoval nám správnou cestu. Díky němu jsme se dostali dolů po 17 hodině, ale bez něj je možné, že bychom se opět ztratili. Bohužel ani nevím jeho jméno. L
Sestupovka - unaveni, ale v pořádku
Když jsme všichni sestoupili, uvědomila jsem si svou hloupost. Kdybychom šli nahoru, už by nám nikdo nepomohl dolů. Pravděpodobně bychom museli zůstat na chatě Solvay, což se může pouze v nouzových případech. Byla jsem ráda, že jsou všichni v pořádku dole. Sestup byl velmi náročný na soustředění. Přeci jen byl pod námi sráz až do údolí- tento sráz zažil jen Novesův foťák se všemi fotkami z prvních dnů. L
Večer jsme se odměnili pivem za 7 franků v chatě Hornlihutte. Tentokrát jsme cenu opomněli.  Z tepla se nám vůbec nechtělo. Při odchodu jsme koupili českému vůdci alespoň pivo za to, že nám velmi pomohl. Pivo je asi nic proti 15 000, které si vůdci berou za výstup, ale bylo to tak jediné, co nás napadlo, že by mu mohlo udělat radost.

Středa – sestupový den


Ráno jsme nemuseli brzy vstávat, tak jsme si pospali cca do 10. Pomalu jsme sbalili věci a rozloučili se s Janou a Pavlem. Rozloučili jsme se i s Matterhornem. I na sestup nám vyšlo počasí. 
Když svítí sluníčko
Dymas na rozcestí

Nepříjemné klesání nám zpříjemňoval pohled do údolí. Překvapili nás krávy na cestě. Po chvíli jsme prošli kolem farmy, kde nabízeli domácí sýry a mléko - na stáří ideální job. 


Idilka

Poslední pohled z Zermattu na Matterhorn
Nejhorší část cesty byla z Zermattu do Tasche, protože jsme opět nechtěli platit. 5km po asfaltu nás značně vyřídilo. U auta jsme uvařili a vyrazili zregenerovat na jih. Ještě v noci jsme se nacpali tureckým kebabem na Italském pobřeží.

Čtvrtek


Dobré ráno!
Konec s ovesnými kašemi! Ráno jsme si nakoupili čerstvé jídlo a vydali se posnídat na pláž. 
Nákupy
Stín, jak pro prodavače, tak i pro nás
Po vydatné snídani jsme si zaplavali a využili plážové sprchy k potřebné hygieně. Odpoledne jsme se vydali do přístavního města Genova.
V Itálii bych nechtěla řídit! Všude kolem byla spousta malých aut a skútrů. Nikde se nedalo zaparkovat. Klaxón byl nejpoužívanější částí automobilu. Po zaparkování v podzemních garážích jsme se vydali do přístavu. Kluci se zasnili nad plachetnicemi. Noves je kapitán, tak si představoval, jak by se s různými loděmi houpalo po moři. 
Ponorka
Pirátská loď
Dovolenka
Na večer jsme zalezli do úzkých uliček, kde jsme vyzkoušeli místní pizzerii – pizza byla vynikající. Po večeři jsme ještě šli nasát atmosféru města ke kostelíku, kde jsme se usadili trochu jako bezdomovci a popíjeli pivo z nonstopu.
Nástrahy uliček
Homeless

Pátek


Na spaní jsme našli místo někde v kopcích nad městem. Ráno nás odměnil parádní výhled na moře

Den jsme strávili v neznámém městečku v přístavech a na pláži. Kluci si užívali levné kávičky za éčko v úzkých uličkách. Já si zase užila výbornou italskou zmrzlinu. 
Dymas v ráji
Večer jsme zajeli do jiného města nacházejícím se ve velkém údolí. Po sezóně byli pláže plné prázdných lehátek. Z pískovcových útesů jsme sledovali nádherný západ slunce.

Maki u moře
Romantika ...
Večer jsme si opět zpříjemnili návštěvou restaurace. Poprvé v životě jsem ochutnala mušle. Kluci přemluvili paní, která už zavírala, aby jim prodala víno, které před spaním vypili.

Sobota – travelling day


Ráno jsme se probudili u kozí ohrady. Zajeli jsme do posledního přístavního města a vydali se na sever. Kluci se ještě po cestě zastavili na kávičce. Naše představa, že za pár hodin budeme na Dachsteinu, také byla mylná, tak jsme se rozhodli, že si další den „vyběhneme“ na Marmoládu.
K jezeru Lago di Fedaia jsme dojeli v pozdních hodinách, ale čekal nás příjemný plácek, jak na parkování, tak na spaní.

Nedělě – Marmoláda


Probuzení
Ráno jsem jela pro vodu a zjistila jsem, že lanovka stojí jen 5E. Rozhodnutí bylo jasné. Jedeme lanovkou!  Čekalo nás malé překvapení – jednalo se o tzv. gondolovou lanovku. Nejdříve jsme se museli podívat na instruktážní video, jak nastoupit a jak vystoupit a poté nás čekal náskok do ohrádky, která se docela rychle pohybovala nahoru. 
Gondolová lanovka
Rychlý výstup pozadu
Během 20min jsme byli u chaty Rif Ghiacciso 2722 m.n.m. Od chaty jsme se vydali k ledovci. Ještě chvilinku jsme si užívali výhledů, ale od ledovce jsme zalezli do mraku.
Poslední výhled
Mačky jsme si pro jistotu nazuli, ale na této části téměř nebyly potřeba – jednalo se spíše o sněhové pole.
Mlha přede mnou, mlha za mnou
Během chvíle jsme byli pod ferratou. 
Nástup


Poctivě jsme si dali úvazky. Mlha zařídila, že kramle i skála byly mokré. Možnost se přijistit jsme velmi ocenili. Poslední výlet nám počasí zrovna nepřálo. Z mlhy se vyklubal déšť, čím více jsme stoupali, tím foukal silnější vítr. Vrcholu jsme dosáhli, pocit byl příjemný,ale výhled byl do bíla.
S Kudrnou
Bez Kudrny



U chaty jsme pojedli. Pro jistotu jsme se poctivě navázali na lano a vydali se dolů. Horní část byla po sněhu. Pak nás čekal kus po skále a poslední úsek byl po ledovci. Při pohledu na obří trhliny jsme navázání ocenili.

Bacha trhlina!
Celý sestup se nás mrak držel. Od chaty jsme už lanovku nevyužili, čekala nás ještě hodinka sestupu. K autu jsme přišli úplně mokří. Věci jsme zabalili do žďáráku a vydali se domů.


1 komentář: