Höllental 2012

Den první – Pátek 21. 9.

Vyráželi jsme kolem 7 z Brna. Pro tentokrát jsme vynechali dálnici na Vídeň a vzali jsme to přes Znojmo. Kolem 9:30 jsme dorazili do Kaiserbrunnu – vesnička, ve které je vybudován bezplatný kemp. Postavili jsme stany, protože večer hrozí, že už by nemuselo být volné nějaké příjemné rovné místečko.

Nix für suderer 180m, sektor Reichteil Wandteil 

Hurá do skal. Z vesničky jsme autem dojeli až za známý tunel. Procházeli jsme údolím Gröβer Höllental. Člověk si připadá úplně malinkatý vůči skaliskům, která se tyčí z obou stran po jeho boku. Kousek jsme museli nastoupat pěšmo. Jak jsme došli pod stěnu, tak nás nemile překvapili padající kameny. Rakouský pár lezců slaňoval. Bohužel v této stěně se uvolňování kamenů zřejmě nedalo moc zabránit. Jeden poměrně rychlý šutr spadl těsně vedle Lei. Okamžitě jsme zmizeli z podnástupu a počkali, než se lezci dotkli země.

Konečně jsme mohli nastoupit. Lea s Johnym šli hned vedle nás. První délka byla pohodová. Následovalo těžší místo a opět lehké stoupání. Trošku jsme se vypekli na místě, kde byla po levé straně obhozena smyce kolem stromu. Před námi byli dva borháčky těsně nad sebou. Krom bočáku na pravou ruku byla stěna poměrně holá. Hold jsme si museli pomoci smycí. Ještě byl dosti zajímavý traverz za 6 a těžší komínek. Dolez byl již příjemný.

Na vrcholu jsme nemohli zapomenout na fotečku. Vydali jsme se dolů po vlastních, kupodivu je to rychlejší než slaňování. Za cca 20min jsme stáli u věcí. Kluci šli první a došli jako druzí, jistě že schválně si udělali výlet až do údolí. J Bylo už poměrně pozdní odpoledne, tak jsme pobalili věci a vrátili se do kempu.

Během dne svítilo sluníčko a bylo poměrně teplo, ale jakmile se začalo stmívat, začalo přituhovat. Uvařili jsme večeři. Na rychlo dali jeden svařáček a kolem 9 nám nezbývalo nic jiného než se odebrat do teplého spacáku.

 

Druhý den – sobota 22. 9.

Druhý den jsme od rána sluníčko nějak neviděli, bylo docela zima, tak jsme se s Františkem rozhodli, že nebudeme mrznout ve vícedélce a vydáme se na pěší výlet.

Po snídani jsme všichni nasedli do auta. Sjeli k parkovišťátku k  Weichtal Haus. Johny na chození moc není, tak přemluvil Leu na vícedélku. My jsme se vydali po svích údolím Weichtalklamm. Šli jsme korýtkem potůčku, občas jsme lezli po různých schůdkách nebo jsme se přidržovali navrtaných řetězů. Touto cestou jsme se dostali až ke Kienthaler Hütte. Zde jsme se naobědvali a udělali si malý „výlez“ na vápencový štítek vedle chaty.

Od chaty po 801 Ferd Mayer Weg jsme stále stoupali výše a výše. Nejdříve lesem, poté kolem nás byla už jen nízká kleč a nakonec jsme pod nohami měli pouze kamení. Když jsme se blížili k vrcholu, začal nás trošku trápit prudký vítr. Poměrné nám ztěžoval výstup.

Po chvíli dřiny proti větru jsme se dostali na Klesterwappen 2076. Museli jsme se přiobléci. Výhled byl nádherný, nad námi se snášela mlha. Na vrcholu nás překvapil sníh. Vítr foukal, tak jsme po hřebeni ve vtipném náklonu pokračovali k druhému vrcholu Kaiserstein 2061. Zde byla dokonce i chata. Převlékli jsme se do suchého, František si vzal razítko. Ven se nám nechtělo, ale museli jsme. Výhled nám zakryla mlha. Cesta dolů byla poměrně přijemná. Šli jsme po zelené, následně po žluté zpět ke Kienthaler Hütte. K autu jsme již nešli korýtkem potůčku, ale sestupovali jsme po 801 Ferd Mayer Weg.

Došli jsme k autu, nikde, nikdo, tak jsme sedli do auta a odjeli od kempu. Zde jsme se rozhodli udělat večerní hygienu v místním průzračně čistém potůčku. Jelikož vzduch byl poměrně stejně studený jako voda, tak to nebyl až takový šok. ;)

Zřejmě protože začalo docela dosti pršet, tak nám došla sms: „Dojedte pro nás.“  Bohuzel signál nebyl optimální. Kolegové sice nenapsali, kam pro ně máme dojet, tedy jsme se vrátili na ranní parkoviště, tam nikdo nebyl. Po pár minutách čekání, jsme to vzdali a vrátili se do kempu. A co nevidíme – Johny s Leou. Prý těsně po té, co odeslali sms, tak je nějaký hodný pán vzal do kempu. Dokonce nás prý viděli, jak pro ně jedeme, ale gest z protijedoucího auta jsme si nevšimli.

Kvůli dešti jsme museli vařit ve stanu. Bohužel já neumím uvařit pro dva lidi, tak jsme měli poměrně vydatnou večeři. Opět jsme zalezli do spacáku kolem 21:00. Déšť jsme slyšeli celou noc.

 

Den třetí – Neděle 23. 9.

Ráno jsme byli trochu pesimističtí, protože stále mírně pokapávalo. Obloha byla zatažená. Přemýšleli jsme i nad variantou, že bychom vyrazili na Pálavu. Během snídaně a balení se mraky pomaličku začali rozfoukávat.

Kompletně jsme nabalili auto. Nasedli jsme a vyjeli. Sluníčko se klubalo. Johnymu to nedalo. Furt rozmýšlel, kde by skály mohly být suché. Po několika kilometrech u vesničky Schwarzau jsme narazili na zajímavý sektor. Sice jsme nevěděli, jestli jsou skály mokré nebo suché, ale zase proč jezdit na Pálavu, když nám sluníčko svítilo nad hlavou.

Sbalili jsme cajky a vydali se do strmého kopce. Čekalo nás poměrně dlouhé stoupání. Hurá! Skály. Kupodivu byly trochu vlhké ve stínu u nástupu, ale jinak byli už nádherně suché.

Parádně jsme si zlezli:

2) Marry Christmas 4+

3) Kuh Ros’l in der Materialseilbahn 5+

4) Einsatz des Prototypen 7-

5) Happy Birthday Kurtl 7

V 17:00 jsme odjížděli směr Brno.

Výlet se podle mě vydařil. Program jsme přizpůsobili počasí. Mě baví turistika i lezení, takže pro mě to byla ideální kombinace. Těším se na další weekendové akce …