Účastníci:
·
Michal Kubíček
·
František Šulc
·
Jaroslav Bendl
·
Markéta Strnadlová
Pátek
15:00 sraz u Tesca.
Čekal nás František se svojí
klimatizovaným Renaultem – Laguna. I za horka cesta rychle ubíhala. Jeli jsme
na Wien. Dále po dálnici na Linz. Po sjetí z dálnice jsme konečně byli
v horách. Stále jsme projížděli dlouhé tunely. Kolem 7 jsme projeli
lyžařským střediskem Hinterstoder. Kousek za ním jsme zaparkovali na malém
parkovišti za 5E/5dní. Přebalili jsme věci a ještě na večer jsme vyrazili do
hor.
První část cesty byla údolíčkem po rovince.
Nasadili jsme svižné tempo. Stoupaní po kamenité cestě nás dosti zpomalilo a
k tomu se začalo šeřit.
Když jsme vešli do lesa, museli
jsme vytáhnout čelovky. Byli jsme natěšení na chatu, ale stále jsme neviděli
žádné světýlko v dálce. Po chvíli jsme ale začali slyšet hlasy a najednou
se nad námi vynořila obrovská chata Schuthaus 1520m. Dorazili jsme před 11.
Michal chatu rezervoval z Brna, kupodivu opravdu tam měli napsané jeho jméno,
ale ve zkomolené podobě. Udělali z něj Gubicka. S Alepenvereienem nás
ubytování stálo 6E/osobu/noc. Slečna nemluvila zrovna nejlépe anglicky, ale
podařilo se jí nám vysvětlit, kde budeme spát. Uvařili jsme a rychle do hajan.
Sobota
Naše představa byla, že výstup
bude pouze na pár hodin.
Vstávali jsme někdy po 7 a odchod
jsme plánovali až na 8. Samozřejmě, že jsme se museli vyfotit a vzhůru do
kopce. Po hodince stoupání se nám mírně vymstila naše „lenost“ vstávat dříve,
protože sluníčko začalo nepříjemně pražit. Pěkně jsme se zapotili. J Naštěstí s výškou
začalo přibývat chladivého větru. Kolem 10 jsme uviděli nástup do cesty. Museli
jsme přeběhnout kousek po suťovisku a čekala nás nádherná stěnka – výstupová cesta
Stella, s přichystanými borháky.
Hned ze začátku jsme byli
prověřeni 5- místem. Michal si v tento moment rozmyslel jít celou cestu v pohorkách
a také si obul lezečky. Já jsem lezla s Jardou. V celé Stelle byli
borháky poměrně blízko a přibližně po 30m byli přichystány štandy. Protože jsme
měli 60m dlouhé lano, Jarda některé štandy přeskakoval. Následovala plotna bez
chytů. Člověk musel důvěřovat nohám. Na odpočinek lehčí úsek s občasnými volnými
kameny a opět převísek za 5-. Tuto část jsme všichni poměrně bez problému
zvládli.
Jakmile jsme přešli na Priel Südgrat
s pořádnými štandy jsme se mohli rozloučit. Zajišťovali jsme se převážně
za pomoci smyc, které jsme obhazovali kolem velkých kamenů.
Místo za 4+/5- nás ze začátku
docela vylekalo, proto jsme si trochu dopomohli smyčkou. Naštěstí v tomto místě
bylo fixní jištění.
Celá hřebenovka nebyla extremně
fyzicky náročná, ale občas se to sypalo pod nohama nebo viklalo pod rukama. Čas
běžel. Stále jsme se pohybovali občas nahoru a občas dolů. K tomu jsme
někdy netrefili správně směr, tak bylo potřeba se vracet. Jak běžel čas tak
jsem byla donucena zjistit, jak vykonat malou potřebu v sedáku. Po
odepnutí gumiček na zadnici to pravdu jde! J
 |
| Vrchol 2515m.n.m. |
Zajímavý byl komínek za 4+, který
by nebyl až tak obtížný, kdyby člověku na zádech nezavazel batoh. Nalezla jsem
do komína a nejednou nemůžu ani nahoru, ani dolů. Batoh mě prostě držel. Pro
příště bych si batoh asi sundala a vytáhla po smyčce.
Hurá ferrata! Smotalo se lano. A
k vrcholu jsme stoupali po vlastních. Mě už došla voda, tak jsem se trošku
motala, ale vidina vrcholu byla silnější. Po cca 200m ve ferratě konečně
vrcholový kříž. Najednou ze mě vše opadlo. Obklopoval nás nádherný výhled.
Museli jsme udělat vrcholové foto. Prohlédli jsme vrcholový deníček, bohužel
byl již plný a to za pouhé 3 měsíce od prvního zapsaného data. Tak jsme se
alespoň na začátek deničku podepsali. J
Po sedmi hodinách konečně jídlo. Během cesty jsme snědli max. pár bonbónů a
tyčinek. Kluci mi dali napít.
 |
| Ptačí pohled |
Po delším odpočinku jsme bohužel
museli dolů.
Sestup už šel rychle chvíli po
kamenech, poté jsme si pomohli ferratkou a hurá po sněhu. František přede mnou
spadl na zadek a tak se aspoň chvíli klouzal po zadku. Já jsem ho následovala.
Oba jsme pak měli mokré gaťata ;). Pro velký úspěch se mi pak povedlo i
podklouznout na kamenech – tedy jsme si gatě nejen, že zašpinila ale i
roztrhla. J
Před 20:00 jsme byli konečně u
chaty. Byli jsme krásně unavení, ale měli jsme dobrý pocit z výkonu. Před
spaním jsme pivkem „oslavili“ uplynulý den. Do budoucna jsme zhodnotili, že asi
tak dlouho v jedné stěně už být nechceme, ale jako zkušenost to určitě
stálo za to!
Neděle
 |
| Typická Rakouská |
Naše plány dát i druhý den nějaký
obtížný výstup nám naše těla překazila, protože značně protestovala. Já jsem
dosti po předchozím dni cítila nohy a také jsme nebyli schopni vstávat extrémně
brzy. Rozhodli jsme se den pojmout v odpočinkovém duchu. Museli jsme
sestoupit k autu. Sestup nám zabral asi hodinku a půl. Všichni kolem
jdoucí se na nás sympaticky usmívali.
Na loučce pod kopcem jsme se
přibližně na hoďku vyplácli ve stínku. Koukali jsme na vrcholky před námi a
vedli debaty na téma, kdy se sem asi vrátíme.
Dále po cestě nás zaujalo
průzračně čisté jezírko. Podařilo se nám vyfotit typickou „kýčovitou“ rakouskou
fotku.
Když jsme došli k autu, tak
jsme zhodnotili, že by koupel neuškodila. Po cestě jsme zastavili u horského
potůčku. Voda byla ledová, ale příjemně nám chladila zmožené nohy. Najedli jsme
se a vyrazili opět směr HOME.
Obdivuji řidiče, že nás v pořádku
dovezl až domů, protože já jsem celou cestu podřimovala.
Všem tímto děkuji za úžasný
víkend a těším se na další zdolané vrcholy.
Žádné komentáře:
Okomentovat