Grossglockner 3798m

5. 8. - 8. 8. 2012

 

Účastníci:

·         Michal Kubíček

·         František Šulc

·         Pavlína Olšarová

·         Jan Červenka

·         Radek Bartoš

·         Maki Strnadlová

 

Vybavení potřebné k výstupu:

·         sedák

·         smice - min. 5kusů

·         expresky – 10kusů do dvojce

·         mačky, cepín

·         lano 30m

 

5.8.

Den mých narozenin. Osobně jsem oslavila pouze kouskem dortu na snídani. Na stole mi ležel obnos peněz vystačující na výlet na Grossglokner. Rodiče jsem ani neviděla

10:00 mě vyzvedává Míchal s Pájou před domem a ještě rychle jedeme nakoupit do Kauflandu. Sraz s ostatními účastníky je u Teska.

Před polednem vyjíždíme z Brna. Cesta ubíhala rychle. Páju jsem skoro celý rok neviděla. Museli jsme si povykládat všechny zážitky. Na výchozí parkoviště jsme dojeli před 20:00. Původní rychloplán – vyjít ještě ten večer na chatu, jsme zavrhli. V klidu jsme uvařili a před spaním jsme si udělali společnou večerní procházku.

Před spaním jsme od Honzy dostali červa na dobrou noc. Natěšeni na ráno jsme šli spát.

 

6. 8. – výstup na Stüdlhütte 2801m

Měli jsme celý den na výstup k chatě.

Ráno probíhalo v klidu. Všichni se sbalili. Rozdělilo se jídlo.

Než jsme vyšli, přijelo na parkoviště vojenské vozidlo s kupou vojáku. Ti se „vylodili“ udělali ranní nástup a vyrazili.

My jsme je následovali. Kupodivu Michal s Františkem jejich jednotku předběhli. J

První zastávka byla na Lucnerhütte 2241m. Stoupání bylo příjemné po kamenité cestě. Kolem oběda jsme dorazili na Stüdlhütte. Společně jsme poobědvali a ubytovali jsme se. Kdo měl pojištění Alpenverein platil 10E/noc, jinak 20E/noc.

V chatě bylo vše ze dřeva. Čekali nás povlečené madrace a na nic 2 deky pro každého. Po jídle jsme se rozhodili, že si na 20min lehneme. Ale z 20min. se stali 2h. J

Jak jsme se vzbudili, tak jsme se oblékli a šli jsme obhlédnout, co nás zítra čeká. Mně vůbec nebylo dobře. Při prudkém stoupání jsem se zadáchávala, potila se, motala se mi hlava. Šla jsem poslední. Takový stav vůbec neznám.

Při pauze na nasazení maček jsem se trochu vzpamatovala. Další postup byl po ledovci. Šli jsme navázání na laně. Pája mě táhla za sebou. Kolem nás se snášela mlha. Došli jsme k nástupu před lezeckou částí. Kvůli počasí jsme se rozhodli, že do cesty nenastoupíme. Vrátili jsme se k chatě.

Vařit se muselo před chatou. Tak jsme kolektivně mrzli spolu. Večeře byla vydatná.

Před spaním jsem si vzala šumák, od Honzy červa na dobrou noc. Doufala jsem, že na tom ráno budu lépe. Kdyby se mi zamotala hlava při lezení, mohlo by to dopadnout špatně nejen pro mě, ale i spolulezce. V posteli jsem velmi rychle usnula.

 

7.8. - Grossglockner 3798m

Výstupová cesta Studlgrat

4:00 Budíček.

Rychle jsme se museli vypakovat z pokoje, aby ostatní mohli v klidu spát. Uvařili jsme čaj. Rychlá snídaně.

Kolem 5:15 vycházíme. Nutná byla společná ranní fotka. Při stoupání jsem se stále zadýchávala, ale už se mi nemotala hlava. Na ledovci jsme tentokrát šli už nenavázaní. Kupodivu po sněhu se mi už šlo dobře. Už jsem mohla mluvit při chůzi.

Když jsme sundali mačky, museli jsme chvíli po suťovisku až k zajištěné části. Jako první šel Michal s Františkem. My jsme vyrazili hned za nimi. Já šla s Radečkem hned za nimi. Ze začátku jsem se vyklepala na příkré plotně. Následoval lehčí úsek. Obtížnost nebyla až tak velká, proto jsme šli na postupovém jištění.

Na odpočinkové části. Tahám, tahám, Radek nejde. Po chvíli se objeví 2 Rakušáci. Nejen, že nás předběhli a zdrželi, ale ještě v těžkém úseku se nám nacvakli na lano. Kdyby spadli, letíme s nimi. Když mě předběhli, konečně začal Radek postupovat.

Po chvíli jsem potkala čekající první dvojičku. Byli jsme upozorněni, že jestli nezrychlíme, bude muset dolů. Naštěstí už žádní hloupí Rakušáci. Zrychlení se nám povedlo. Na „Miestu na raňajky“ jsme měli už jen 10min zpoždění oproti původnímu plánu.

Zde nás opět předběhla skupinka tří lezců. Stoupání jim šlo velmi pomalu.

Konečně se dostáváme na řadu a nastupujeme do těžšího úseku. K přidržení se dala využít ferrata. Postup šel  plynule.

Nepříjemně jsem se cítila v těžším vzdušném úseku, nad kterým jsem viděla pomníček. Za pomoci Honzy a chytu prdeláče jsem úsek překonala. Za mnou se objevil pár drzých Rakušáků. Nechtělo se jim čekat, tak začali předbíhat. Mě předběhli. Od Radečka jsem se dozvěděla, že se přizpůsobil rakouskému stylu a se slečnou se úspěšně vzájemně několikrát přelezli.

Cestou mě ještě zaujala vzdušná plotna a prudké stoupání za pomoci konopného lana a hřebů ve skále.

Radeček na mě čekal pod vrcholem, abychom vyšli společně J. Na vrchol jsme dorazili kolem 11: 00 chvíli po Michalovi s Františkem. Bohužel kolem nás byla mlha. Občas se mráčky trošku rozevřeli. Samozřejmě jsme museli udělat vrcholovou fotku.

Museli jsme čekat na poslední dvojičku. Už jsme se začínali bát. Zvládno je (zřejmě rakouským stylem) předběhnout 5 lidí. Zřejmě ze slušnosti je nechali jít.

Konečně dorazili na vrchol. My jsme už byli docela zmrzlí, bohužel proto museli ryche nafotit a „hurá“ na sestup

I při sestupu jsme se zajišťovali.  Po pár metrech klesání jsme museli přes sedýlko nastoupat Kleinglockner 3770m.

Sestup

Pro mě je vždy sestup nepříjemnější než výstup. Problém jsem měla u plotny, pod kterou byl namrzlý sníh. Zvolila jsem cestu po suchu. Přidržovala jsem se hrany plotny a na tření přešla. Radeček při čekání zvládl pořídit několik pěkných záběrů.

Po kamenitém úseku začal sníh. Nasadili jsme mačky a cepínem v ruce klesali.

Na odpočinkovém místě se Pája „pochlubila“, že zažila první pád na ledovci. Honza ji naštěstí zastavil.

Dorazili jsme na Erzherzaf – Johann –Hütte 3454m. Malá občerstvovací pauza.

Od chaty vedla ferrata. Po ranním výstupu jsme ji využívali pouze k přidržování. Opět sněhové pole. Tentokrát už nebylo tak prudké jako pod vrcholem. Pohodově jsme sestupovali ve skupině. Trošku jsme nadávali v místě, kde se sníh měnil v potok a občas člověk stoup po kotník do ledové tříště.

Kolem půl páté jsme dorazili k výchozí chatě. Odměnili jsme se vynikající polévkou. Kluci neodolali pivu. Až teď na nás konečně začala přicházet euforie a uvědomění, že jsme to opravdu dokázali.

Po pauze jsme museli přebalit batohy a vydat se k autu. Byli jsme unaveni. Klesání bylo zdlouhavé. Zpříjemňovali jsme si ho povídáním.

Na Lucknerhütte jsem si s Pájou koupila pohled.

U auta seděl Michal s Frantou. Věci jsme naložili do auta. A jeli jsme přespat a uvařit do nížiny.

Michal našel příjemné místo u vodopádu s lavičkami. Uvařili jsme večeři. Po níž byl nutný závěrečný červ na dobrou noc.

S Radečkem jsme spali pod širákem. Kap. Kap. Začal nás budit déšť. Nejdříve jsme se přesvědčovali, že vydržíme a přejde to. Déšť zesiloval. Zahájili jsme evakuaci do auta. Spacáky jsme měli docela mokré. Natáhla jsem se na zem pod sedačky.

 

8. 8. - návrat

Uvařili jsme čajík a vydali jsme se na cestu. Vládla nostalgická nálada. Nikomu se nechtělo vracet. Museli jsme! L Ve Vídni nás ještě zdržela kolona. Do Brna jsme dorazili kolem 19:00.

Honzu jsme přemluvili, aby jel pozdějším vlakem. Zašli jsme do Veselé vačice. Dá se říci, že jsme ještě jednou prožili celý výstup. Sdělili jsme si všechny dojmy. Doufám, že i další plány vyjdou.

Konečně jsem oslavila svoje narozeniny.

Po 3pivech musel Honza na vlak. Museli jsme se s ním jít rozloučit.