Z deštivého Kleinwenidigeru (3468) na prosluněnou Wildspitzi (3770)

Michal Kubíček - foto
František Šulc - foto
Luke
Aleš 
Kristýna Ševčiková 
Maki Strnadlová

12.8. úterý
V uterý jsme se v odpoledních hodinách vydali z Brna ve čtyřčlenné skupince: Michal, Franta, Luke a já. Čekala nás dlouhá cesta téměř přes celé Rakousko s jednou velmi zajímavou zastávkou. Abych tak nějak vše vysvětlila: Akci pořádal Michal Kubiček, který se vrátil z úspěšné expedice na Pic Lenina, ale vrátil se bez svého hlavního zavazadla. Snaha o dopisování si s aerolinkami byla marná. Tak se rozhold dostavit osobně a svůj batoh získat zpět. Mise kupodivu dopadla úspěšně. Dojeli jsme na letiště, po hodince čekání se vrací vysmátý Michal se svým Ospreym. Prej ho musel chvíli hledat, protože na letišti měli 3 haly nedoručených zavazadel. Po zkontrolování popisu mu bylo jeho zavazadlo vydáno. Po menší zastávce pokračujeme po rakouských dálnicích až do malebné vesničky Tauer. Dojíždíme kolem 1 hodiny ranní a Michal nás sraší, že budem vstávat v 6.

13.8. středa
Budíček 6:00. Kapání na střechu nás odrazuje, zaklapáváme budík a spíme dál. Bohužel tak i tak víme, že předpověď na dnešek vůbec slibně nevypadá. Jak se zbudíme, tak se zbudíme, tuším, že to bylo kolem deváté. Najíme se, pobalíme a vyrážíme. Ze začátku jen mrholí a trápí nás jen všudy přítomný opar, přes který nejsou vidět žádné okolní výhledy.

Nevyužili jsme možnost svezení vláčkem a vydáváme se 5km cestu údolím podél řeky Tauerbach kolem vodopádu a kostelíku ve skále.

Dva vodopády spojující se do jednoho

Kostelík ve skále

Cesta vede kravskými ohradami až do malinké vesničky, kde je jen hospůdka. Byli jsme najezení, tak jsme ji nevyužili a z údolí začínáme stoupat k chatě neue Prager Hutte Stoupání nám začíná znepříjemňovat silnější a silnější déšť. Víme, že to k chatě máme přibližně 3 hodiny chůze. Ze začátku oblečení drží, ale během hodiny jsme všichni pomalu, ale jiště durch mokří. Z horské cesty se stal potok, protože pro vodu je to nejsnadnější cesta, jak se dostat dolů. Malá naděje se oběvuje když zahlídneme alte Prager Hütte. Všichni jsme s zrychlili s vydinou teplého čaje. Bohužel nás u chaty čeká nemilé překvapení...ZAVŘENO. Už tak dost mokří musíme dojít k druhé chatě, který je asi 40minut cesty vzdálena.

Naděje

Na pohodě nám nepřidává zesilující studený vítr. Prsty promrzají. Nohy v botách čvachtají. Oblečení je stále těžší a těžší. HURÁ!! CHATA!! V poměrně špatném stavu se dostáme do chaty, každý do sebe natlačí tyčinku, aby získal trochu energie k sundání mokrých svršků. Po chvíli je už líp. Mokré oblečení je dole. Suché věci začínají příjemně hřát. Naštěstí na chatě měli sušárnu, kam všechny naše věci putovaly. Děláme si radost teplým čajem a teplou polévkou. Čeká mě příjemné zjištění, že s Alpenverainem mě nocleh bude stát jen 6E ;) Po polívce jsem si šla na hodinku lehnout.

Kukla

Večer jsem si zvládla už jen něco málo uvařit a docela brzo jsme šli všichni spát.

14.8. čtvrtek
Budíček 4:30, venku chumelí. Začínáme vařit snídani. Počasí se trochu umoudřilo a tak po páté vyrážíme směr Grossvenidiger.

Dokud jsme na kamenech, cesta je velmi dobře značená, ale jak se dostaneme na sníh, žádná stopa. :-( Michal se snaží dle mapy a GPS odhadnout trasu. Časem narazíme na něco do vypadá jako stopa, chvíli po ní jdeme, ale pak se zase strácí a dostáváme se do pole plného ledovcových trhlin.

Malá trhlina

Kličkujeme mezi trhlinami. Vyditelnost mizerná. Morálka ještě mizernější. Stoupáme stoupáme.

Malá naděje

Už to skoro chceme otočit, ale probleskne před námi planina. Vystoupáme až na ni, prohlídneme okolí a zjišťujeme, že dále pokračuje sráz. Musíme být na Kleinvenidigeru.

"Vrcholovka"

Radostně uděláme foto, ale vzhledem k času a viditelnosti se rozhodujeme pro sestup. Při sestupu začíná sněžit, ale stále sněžení je lepší než pršení. Kolem oběda dorazíme opět na chatu.Zasytíme žaludky, pobalíme věci a vydáváme se zpět do auta. Při sestupu opět prší a prší :-(. Tentokrát neodoláme vesničce v údolí a sednem na teplou polévku. Začínám kluky nalamovat, aby jsme jeli vláčkem, ale můj návrh byl zamítnut. Luke mě velmi potěšil a udělal mi radost když mi půjčil pláštěnku, aspoň už jsem nepromokala více. Po 5km opět mokří sedáme do auta. Máme za sebou klesání 1800m. Kolínka nám děkují bolestí. Mokré věci jsou rozvěšeny všude po autě. Kolem 19:00 vyzvedáváme kamarádku Kristýnu na nádraží Öetztalu. Kouká na nás, jak na zjevení a moc nechápe, proč vypadáme tak zničeně. Vše jí vysvětlujeme a přesouváme se nad městečko po serpentinách vzhůru. Našli jsme hezké odpočívadlo, kde nocujeme.

15.8. pátek
Plán Zugspitze kvůli počasí padá. Přeci jen v dešti lézt po ferratě není zrovna nejlepčejší. Michal ráno stáhl přes Locus mapy akolí a jen tak náhodně se vydáváme na kopeček zvaný Faltegertenköpfl, výstup není na dlouho, hodinku k chatě a hodinku od chaty.

Chata

Faltegertenkoprl

Vyfotíme vrcholovou fotečku a vydáváme se zpět. Zase začíná poprchat. Naštěstí už né tak mocně, jak předchozí dny. Téhož dne máme vyzvedávat Michalová kamaráda Aleše opět v Öetztalu. Zjišťujeme, že maj rakušáci státní svátek, tedy šopování je nám zavrhnuto. Zahledli jsme ceduli Outdoor centrum, tak nám to nedá a jedeme prozkoumat, jak si vypadá takové rakouské outdoor centrum. ČUMÍME. Hned při příjezdu vydíme týpka skákat na laně z mostu, pod kterým je obrovská opičí dráha. Vystoupíme a pokračujeme. Nalezli jsme obrovskou water arenu s různými skoky do vody, vodními atrakcemi a možností lezení nad vodou. Centrum nás minimálně na hodinku zabavilo, bohužel jsme neměli dostatek peněz vyzkoušet dané atrakce na vlastní kůži. Kdyby to někoho zajímalo více info ZDE

Večer vyzvedáváme ukecaného Aleše a vydáváme se přes Sölden k vesničce Vent pod Wildspitzí. Tak nějak nás napadá, že bychom si měli rezervovat chatu i když její kapacita je přes 180 míst. K večeru jsme se konečně dovolali, zpráva, že na další den je 160 rezervací nás hodně překvapila. Našli pro nás ještě místo v lágru, což je pod střechou na spolených matracích, ale bohatě to stačí. Jen se obáváme masy lidí a doufáme, že tolik lidí tam nebude. Nocování venku nás nějak neláká a už je nás mnoho na spaní v autě. Všechny penziony jsou plně obsazeny a tak se vydáváme hledat vhodné místečko až najdeme včelín.

No coment

16.8. sobota
Spaní ve včelíně bylo útulné, ráno se probouzím vyspaná a těším se na výstup. Pobalíme věci a čekají nás 3h se stoupáním 900m k chatě Breslauer Hütte. Cesta utíká příjemně.

Uděláme si zastávku u horní strany lanovky, kde se naladíme na místní dechovku a jódlování :-D Zjišťujeme, že máme hodně času a i přes mlhu se vydáváme na Urkundkolm 3134 m.n.m.

Urkundkolm

Na vrcholku se honí mlha, občas vysvítne sluníčku. Chvíli se i nahříváme. Užíváme si pohodový den. Po sestupu nás čeká už jen vaření. Jsme poměrně za exoty. Protože rakušáci jsou zvyklí chodit na lehko a spát a jíst na chatách. Večer je zataženo, ale doufáme, že se do rána vyčasí, jak bylo psáno v předpovědi. Brzo jdeme spát.

17.8. prosluněná neděle
Budíme se kolem čtvrté. Víme že snídaně jsou od 5-5:30, tedy doufáme, že když vyjdem před 5, tak rakušákům utečem a nepůjdem v davu. Daří se nám vyjít v čas. Za svitu čelovek nás překvapuje úplně jasná obloha. Hvězdy svítí. Konečně po několika dnech jasno!

Ranní odměna

Nejdříve po kamenech kolem jezírka, až ke sněhovému poli. Dokud to není prudké jdeme bez maček, ale během chvíle se dostáváme do prudšího svahu. Nazouváme mačky a hurá vzhůru.

Prudší stoupání

Ferratka

Na hřebínek vede ferrata. Všichni ji zvládáme bez ferraťáků v mačkách. Za hřebínkem se rozprostírá úchvatný, obrovský ledovec. Je čas se navázat. Jsme šikovní a poměrně rychle navázaní vyrážíme.

Lanové družstvo

Máme dobré tempo, jako jeden muž ;) Předbíháme skupinku 3 lidí a dostáváme se do popředí.

Ještě strmější skalnatý úsek a jsme na Wildspitzi jako první.

Jedna Maki

Naše grupa

Parádní pocit, parádní výhled, ale není čas otálet, další už se valí za námi. Nechceme po skále zpět, tak se vydáváme exponovaným hřebínkem na protější vrcholek.

Tudy?

Od tud už to tak zle nevypadá

S Kikšou ;)

Zde děláme další sadu fotek. Bavíme se nad tím, že všíchni se vydávají v našich stopách. Ještě chvíli koukání na okolní kopečky a musíme dolů. Mám neuvěřitelnou radost. Po čtyřech dnech dešťů je to ta nejlepší odměna, která mohla přijít. Tak a přichází sranda.

Teď už za sluníčka

Po sestupu ferraty už nemusíme být navázaní, tak se začínám s úsměvem od ucha k uchu klouzat dolů. Šetří to kolena a velmi mě to baví :-D. Dole jsem první sice sranda to byla, ale zadek je mokrý, tak si ho sluním. Až dojdou ostatní smějí se mi za to, že se všemu směju a chovám se infantilně, ale omlouvám, se že to tak říkám, ale vrchol jako vrchol. Já při chození v horách zažívám neuvěřitelné pocity euforie :-P S usměvem si to šmaruji k chatě. Tam se odměníme vynikajicím Germknedelnem. Mňam!

Sladká odměna

Dole jsme kolem 14:00, ale čeká nás ještě dlouhá cesta zpět. Kiki a Aleše necháváme v Öetztálu. Jediná nepříjemnost na cestě zpět byla kolona na dálnici, ale to už nás nerozhodilo. 23:00 jsem doma.